NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Špína, špína a zase špína. Toto velmi osobité EP se nikdy nesetkalo s jakoukoliv formou hudební hygieny. Lámané bicí, totálně zprzněná basa od člověka, který kdys hrál freejazz a nyní frčí těžko říci na čem. Snad na japonském harsh noisu. Do toho klávesy, které kombinují osmibitové disharmonie s tím nejbrutálnějším noisem, ke kterým nádavkem připočtěte nepříčetné vokály někde mezi dekadentní teatrální poezií, death metalem a psychotickým šílenstvím. CHILD ABUSE jsou krvavou řezničinou provedenou řetězovou pilou, proti které kostkovaná zástěra z jatek nepomůže. Budete pocákaní od hlavy k patě.
Toto je hudba pro několik vyvolených. Opravdu zajímavé rytmy, posypané notnou dávkou matematiky, jsou zachumlány do kabátu z jedových ostnů, které nedovolí vstoupit jen tak někomu. Až to místy působí tak, že Američané důsledně dbají na to, aby nevycházeli posluchačům vstříc. CHILD ABUSE vyžadují odolnost proti noisově rozježeným industriálním stěnám a pokud ji máte, budete odměněni. Pokud ji nemáte, dejte si pro jistotu před jakýmkoliv setkáním s tvorbou tohoto newyorského tria několik tabletek proti bolehlavu.
„Run and Cut“ je v první řadě osobitým spojením noisu, industriálu a mathcore. Občas jako byste slyšeli zfetované MESHUGGAH, kteří narazili do nějaké plechové diskotéky. Kovošroťácké taneční smyčky, které vás rády vyhodí ze zaběhnutého rytmu, vazbení, kvílení a netradiční experimenty se všemi barvami hlukové dekadence. Mnohokrát jsem si vzpomněl na kontroverzní zvrácené remixy na desce „Pain Remixes To Known“ od EPHEL DUATH, ale toto dílo je oproti tvorbě CHILD ABUSE zvukovou aristokracií, která si libuje v konvencích a uhlazenosti.
Pro mě tento materiál naprosto famózně hudebně (hlukově, chcete-li) zachycuje destruktivní myšlenky a okamžiky. Dejte si v pětihvězdičkovém hotelu lajnu kokainu, zapijte ho několika panáky absintu, vezměte si těžkou palici a pusťte se do likvidace interiéru ve stylu velkých rockových hvězd. Není lepší zvukové kulisy, kterou si můžete pustit. Tohle je devastační martyrium par excellence.
Totálně devastační, rytmicky lámaný noisecore, který vás popadne za nohy a bude vás vláčet po pokoji, dokud nevypustíte (d)uši.
8 / 10
Oran Canfield
- bicí
Luke Calzonetti
- klávesy, vokál
Tim Dahl
- baskytara
1. Hold This
2. Bebe
3. Cut And Run
4. Opportunity Zone
5. Financial Burden
6. Froze Toes
Cut and Run (2010)
Child Abuse/Miracle of Birth split Child Birth (2008)
Child Abuse (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Lovepump United Records
Stopáž: 29:08
Produkce: CHILD ABUSE
jed.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.